Elektromagnetické vlnění

Prostředí ve kterém žijeme je tvořeno obrovským množstvím částic. Jsou malé, poměrně blízko sebe. Pohyb každé částice vždy nějakým způsobem ovlivňuje své okolí.

Elektromagnetické vlnění je pohyb vyvolán částicemi s elektrickým nábojem. Tento pohyb má 2 složky elektrickou a magnetickou.

zdroj-elmag-vlneni

Na obrázku je znázorněna vlna jedním vybraným směrem. Ve skutečnosti se samozřejmě vlnění šíří všemi směry. Jako třeba na vodě.

Zdroj se může pohybovat různou rychlostí – frekvencí. Sousedící částice si okamžitě vyměňují energii a jsou uváděny v pohyb po vzoru zdroje. Tento elektromagnetický rozruch se šíří prostředím maximální možnou rychlostí – tedy rychlostí světla 300 000 km/s.

vzorec-vlnova-delka

S rostoucí frekvencí pohybu se zkracuje vlnová délka – tedy délka jednoho opakování. Různé vlnové délky (frekvence) mají různé označení. Určitou frekvenci – světlo – dokonce dokáže zachytit naše oko.

Označení záření Vlnová délka λ
Rozhlasové 1 km – 1m
Televizní 1 m – 1dm
Mikrovlny 1 dm – 0,1 mm
Infračervené 0,1 mm – 1 µm
Světlo 1 μm – 10 μm
Světlo (viditelné) 400 nm – 800 nm
Ultrafialové 10 nm – 1 nm
Rentgenové 1 nm – 1 pm
Gama < 1 pm

Uvedený vztah je zcela analogický se známým vzorcem: s = v . t
Vlová délka = dráha, rychlost = rychlost světla c, a čas je dosazen v podobě frekvence, kde platí, že časová perioda T = 1 / f
Po dosazení: λ = c . 1 / f

A kde je zvuk?

Zvuk není elektromagnetické vlnění. Zvuk je vlnění mechanické. Tzn., že pro své šíření využívá jiných vlastností prostředí.