Niels Bohr

Niels Bohr (7.10. 1885 – 18.11. 1962) byl dánský fyzik, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem vědeckého světa 20. století. Jeho přínosy k moderní fyzice byly revoluční a zásadní pro další vývoj vědy. Bohr je známý především svou prací na teorii atomu, kde formuloval model atomu s definovanými energetickými hladinami, který objasnil stabilitu atomů a emisní spektra. Tato teorie představovala klíčový krok v pochopení kvantové mechaniky.

Niels Bohr hrál klíčovou roli při formulaci principu komplementarity, který je základem pochopení kvantového chování částic a vln. Jeho vědecký význam překračoval hranice fyziky – angažoval se v etických otázkách využití vědy, zvláště v souvislosti s jaderní energií a zbraněmi. Jeho odkaz zůstává inspirací pro generace věcích i filozofů.

Nadaný student fyziky

Niels Bohr pocházel z Københavnu, kde se narodil v rodině akademického prostředí. Jeho otec byl uznávaný profesor fyziologie a matka pocházela z vlivné židovské rodiny. Již od mládí vynikal zvědavostí a hlubokým zájmem o přírodní vědy.

Studoval na Univerzitě v Kodani, kde se brzy stal výjimečně nadaným studentem fyziky. Jeho schopnost klást zásadní otázky a hledat originální řešení přispěla k jeho rychlému akademickému vzestupu.

Zkoumání atomů

Po dokončení studií Bohr pokračoval ve své vědecké dráze, která ho zavedla do prestižních vědeckých institucí. Na počátku své kariéry pracoval s Ernestem Rutherfordem v Manchesteru, kde se zaměřil na výzkum struktury atomu. Právě zde vyvinul svůj slavný model atomu, který přinesl nový pohled na mikrosvět a položil základy moderní kvantové teorie. Jeho práce byla oceněna Nobelovou cenou za fyziku v roce 1922. Tímto úspěchem se stal jednou z vedoucích osobností světové vědy a získal respekt svých současníků i budoucích generací.

Niels Bohr s Albertem Einsteinem

Zajímavosti

Niels Bohr byl také vášnivým fotbalistou. Během svého mládí hrál za tým Akademisk Boldklub a jeho bratr Harald Bohr byl dokonce olympijským medailistou ve fotbalu.

Během druhé světové války musel Bohr uprchnout z Dánska kvůli svému židovskému původu z matčiny strany. Útěk do Švédska byl dramatický, ale nakonec se mu podařilo dostat do Spojených států, kde se zapojil do projektu Manhattan.

Bohr byl známý svou otevřeností a ochotou sdílet své vědecké poznatky. V roce 1957 založil „Atoms for Peace“ konferenci, která měla za cíl podpořit mírové využití jaderné energie.

Jeho dům v Kodani, kde žil a pracoval, je dnes muzeem a místem, kde se setkávají vědci z celého světa, aby diskutovali o aktuálních výzvách vědy.

Schéma atomu Radia vytvořené Nielsem Bohrem (1922)

Niels Bohr

Bůh nehraje v kostky

Rozpor mezi Nielsem Bohrem a Albertem Einsteinem patří k nejznámějším intelektuálním střetům v dějinách vědy. Oba vědci sdíleli hluboký respekt k přírodním zákonům i k sobě navzájem, ale jejich pohled na podstatu reality se zásadně lišil. Einstein, spolutvůrce kvantové teorie, měl problém přijmout její pozdější interpretaci, kterou rozvíjel právě Bohr. Podle Einsteina musí být příroda v posledku deterministická – tedy že každý jev má svou příčinu, i když ji zatím neznáme. Bohr naproti tomu zastával názor, že kvantový svět je neoddělitelný od procesu měření a že pravděpodobnostní povaha kvantové mechaniky není důsledkem naší neznalosti, ale skutečnou vlastností přírody.

Jejich spory vyvrcholily na konferencích ve 20. a 30. letech 20. století, kde se střetly Einsteinovy myšlenkové experimenty s Bohrovou filozofií „komplementarity“. Einstein kritizoval kvantovou mechaniku výroky jako „Bůh nehraje v kostky“, čímž vyjadřoval svůj nesouhlas s její nahodilostí. Bohr mu na to odpověděl v duchu: „Nepředepisuj Bohu, co má dělat.“ Podle Bohra je nemožné mluvit o objektivní realitě bez ohledu na měření – výsledky experimentů nejsou odrazem „toho, co je“, ale „toho, co lze pozorovat“.

Tento filozofický rozpor nebyl nikdy zcela uzavřen. Moderní fyzika většinou přijímá Bohrovu interpretaci kvantové mechaniky, protože poskytuje experimentálně ověřitelné výsledky. Nicméně Einsteinův důraz na skryté proměnné a touha po hlubším porozumění stále inspiruje nové směry ve fyzice, například hledání sjednocené teorie kvantové gravitace. Spor Bohr–Einstein tak nepředstavuje porážku jednoho z nich, ale spíše trvalou výzvu k pochopení hranic lidského poznání.

Co přesně znamená rčení „Bůh nehraje v kostky“

Rčení „Bůh nehraje v kostky“, které pronesl Albert Einstein, vyjadřuje jeho nesouhlas s představou, že by se příroda řídila pouhou náhodou. Měl na mysli to, že podle kvantové mechaniky se některé jevy – například poloha nebo rychlost částic – nedají přesně určit, ale jen s určitou pravděpodobností. Einsteinovi to připadalo nepřijatelné: věřil, že za zdánlivou náhodností musí existovat hlubší, skrytý řád, který by nám – kdybychom ho znali – umožnil vše přesně předpovědět.

Jinými slovy, když fyzikové říkali, že se částice „náhodně“ chovají tak či onak, Einstein tím chtěl říct: to není skutečná náhoda, jen tomu zatím nerozumíme dost dobře. Přirovnal to k házení kostkou – kdyby Bůh házel kostky, znamenalo by to, že i samotná příroda funguje na principu štěstí nebo náhody, což on odmítal.

Jeho kolegové, hlavně Niels Bohr, to však viděli jinak: podle nich právě náhoda patří k podstatě kvantového světa. Einstein se tedy nechtěl smířit s tím, že by vesmír byl „hazardní hráč“, zatímco Bohr byl přesvědčen, že přesně tak příroda funguje – ne podle jistot, ale podle pravděpodobností.