Lev Davidovič Landau
Když se řekne Lev Davidovič Landau (22.1. 1908 – 1.4.1968), většina fyziků se pousměje s respektem. Byl to jeden z největších mozků 20. století – a zároveň člověk, který se nikdy nebál jít proti proudu. Měl břitký rozum, ostrý jazyk a odvahu přemýšlet jinak než všichni ostatní.
Lev Landau vyrůstal v Baku (dnešní Ázerbájdžán) v židovské rodině inženýra a lékařky. Už v 13 letech začal studovat na univerzitě, protože „v normální škole už ho neměli co učit“. O tři roky později se vrhl na fyziku – a brzy mu bylo jasné, že jeho svět nebude světem jednoduchých rovnic, ale světem principů, které vysvětlují všechno.
Landau byl mistrem v tom, jak z matematického chaosu udělat jednoduchý fyzikální příběh. Jeho jméno dnes najdeme u mnoha klíčových objevů:
Landauovy hladiny – kvantové stavy elektronů v magnetickém poli. Bez nich by neexistovala moderní elektronika ani fyzika pevných látek.
Landauova teorie fázových přechodů – pomohla vysvětlit, proč se voda mění v led nebo plyn, a proč magnet ztrácí magnetismus při zahřátí.
Teorie supertekutosti – ukázal, že kapalný helium může téct bez odporu, jako by vzdoroval fyzikálním zákonům.
Nobelova cena
Za svou práci získal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1962 – a to i přesto, že tehdy už byl těžce zraněný po vážné autonehodě.
Bylo to ocenění za jeho průkopnickou teorii supertekutosti – zvláštního jevu, který se objevuje u kapalného helia při extrémně nízkých teplotách.
Když se helium ochladí pod teplotu asi 2,17 kelvinu (tedy necelé –271 °C), začne se chovat naprosto neuvěřitelně. Vyleze po stěnách nádoby, teče přes okraje, a pokud ho roztočíte, točí se věčně – protože nemá žádný vnitřní odpor.
Fyzici tomu říkali „supertekutost“ – ale nikdo netušil, proč se to děje.
A právě tady přišel Landau. Pomocí kvantové mechaniky vysvětlil, že v supertekutém heliu se pohybují zvláštní „kvazičástice“ – fonony a rotony, které přenášejí energii a hybnost. Tyto kvazičástice se staly klíčem k pochopení nejen supertekutosti, ale i supravodivosti – tedy jevu, kdy elektrický proud teče bez odporu.
Landau tak propojil mikrosvět kvant a makrosvět tekutin do jedné teorie.
Landauova „Škola geniality“
Landau byl posedlý vzděláváním. V Charkově vytvořil legendární „teoretickou školu“, kde studenti museli složit tzv. Landauovu zkoušku – monstrózní test pokrývající celou fyziku od klasické mechaniky po kvantovou teorii pole. Říká se, že ji složilo jen několik lidí na světě.
Jeho dvanáctisvazková série „Kurz teoretické fyziky“, psaná s Evgenijem Lifšicem, se dodnes používá po celém světě – jako bible teoretiků.
Zajímavosti
Landau byl známý tím, že odmítal tituly a autority. Když mu někdo řekl „profesore“, odpověděl: „Říkejte mi prostě Daujčik.“
Měl zvláštní zvyklost – hodnotil všechny své kolegy na stupnici od 0 do 5 podle intelektu. Einstein měl prý 2,5. Sebe ohodnotil 2, protože „dokonalý génius (0) zatím neexistuje“.
I když byl vážně zraněn a dlouho se zotavoval, nepřestal učit – studentům diktoval z postele, protože podle něj „fyzika musí žít dál“.
Fyzika pod dohledem – vědec v zemi, kde se báli myšlenek
Být židovským vědcem v Sovětském svazu 30. a 40. let nebylo vůbec jednoduché. Fyzika sice rozkvétala, ale země, ve které Landau žil, byla řízena strachem, cenzurou a podezřením. Každý, kdo myslel jinak, riskoval vězení — nebo hůř.
Lev Landau nikdy nebyl typ, který by mlčel. Měl ostrý jazyk, pohrdal byrokraty a nesnášel, když se politika míchala do vědy. Věřil, že myšlenky musí být svobodné – jinak se věda zastaví.
V roce 1938 byl Landau zatčen tajnou policií NKVD. Důvod? Spolu se svým kolegou Pjotrem Kapicou napsal leták, ve kterém kritizoval Stalinův režim a přirovnal ho k nacismu. V tehdejším Sovětském svazu to byla sebevražedná odvaha.
Landau skončil na rok ve vězení, kde byl vyslýchán a hrozila mu poprava. Zachránil ho právě fyzik Pjotr Kapica, který napsal dopis Stalinovi a osobně se za Landaua zaručil. Díky tomu byl nakonec propuštěn — ale zanechalo to na něm hluboké stopy.
Věda navzdory systému
I po svém propuštění Landau pracoval dál, i když věděl, že ho režim sleduje. V Sovětském svazu musel být každý výzkum schválen úřady, a přesto Landau dokázal vytvořit jednu z nejlepších fyzikálních škol na světě. Jeho studenti často říkali, že „učit se u Landaua znamenalo myslet svobodně v nesvobodné zemi“.
Nikdy se netajil svým odporem k ideologii a věřil, že vědecká pravda má být nad politikou.
Díky tomu se stal symbolem nezávislého myšlení – a inspirací pro mnoho dalších sovětských vědců, kteří se nebáli hledat pravdu i tam, kde se to nehodilo.