Georg Gamow

Narodil se 4. března 1904 v Oděse (tehdy Ruské impérium). Studoval fyziku v Leningradě a brzy se zařadil mezi talentované mladé teoretiky své generace. Ve 20. letech spolupracoval s předními fyziky evropské vědy, mimo jiné s Niels Bohr v Kodani. Georg Gamow zemřel 19.8. 1968 v USA.

V roce 1933 během služební cesty do zahraničí odmítl návrat do SSSR a zůstal na Západě. V této době totiž probíhaly první vlny represí. Gamow uvádí, že mnozí kolegové zmizeli z akademického prostředí bez vysvětlení. Pozdější „velký teror“ (1936–1938) jeho obavy plně potvrdil. Jeho rozhodnutí tedy bylo motivováno především obavou z politické represe a nemožnosti svobodně vědecky pracovat. Roku 1934 emigroval do Spojených států, kde působil jako profesor na George Washington University a později na University of Colorado.

Vědecký přínos

1. Kvantová teorie alfa rozpadu

Gamow aplikoval kvantovou mechaniku na vysvětlení alfa rozpadu atomových jader. Ukázal, že částice mohou díky kvantovému tunelování pronikat potenciálovou bariérou, i když k tomu podle klasické fyziky nemají dostatek energie. Tento výsledek byl jedním z prvních triumfů nové kvantové mechaniky.

2. Teorie velkého třesku

Spolu s kolegy rozvinul model raného vesmíru založený na myšlence, že vesmír vznikl z extrémně horkého a hustého stavu — dnes známého jako Big Bang. Gamow předpověděl existenci reliktního mikrovlnného záření, které bylo experimentálně potvrzeno v roce 1965 (již po jeho smrti).

3. Genetický kód

V 50. letech se začal zajímat o biologii. Patřil mezi první vědce, kteří navrhli, že genetická informace je kódována kombinacemi tří nukleotidů (tripletový kód). Tím přispěl k rozvoji molekulární genetiky.

Popularizátor vědy

Gamow byl mimořádně talentovaný popularizátor. Jeho kniha „One Two Three… Infinity“ se stala klasikou vědecké literatury pro širokou veřejnost. Dokázal kombinovat matematickou přesnost s lehkostí a humorem.

Pan Tomkins

George Gamow se výrazně zapsal do dějin popularizace vědy sérií knih o fiktivní postavě pana Tompkinse. První z nich, Pan Tomkins v říši divů, vyšla roku 1940 a hravou formou představila principy relativity a kvantové mechaniky. Hlavní hrdina v ní prožívá sny, v nichž se fyzikální konstanty mění tak, aby byly efekty speciální relativity nebo kvantových jevů pozorovatelné v každodenním životě. Na úspěch navázala kniha Mr. Tompkins Explores the Atom, zaměřená na atomovou a jadernou fyziku. Obě díla byla později souborně vydána pod názvem Mr. Tompkins in Paperback. Gamow v těchto knihách prokázal mimořádnou schopnost převádět abstraktní matematické koncepty do názorných metafor a příběhů, aniž by rezignoval na fyzikální přesnost.

Represe vědců v Sovětském svazu

Po upevnění moci Josifa Stalina došlo v Sovětském svazu k systematickému podřizování vědy marxisticko-leninské ideologii. Vědecké teorie byly hodnoceny nejen podle empirické validity, ale také podle „ideologické správnosti“. Tento proces zasáhl především genetiku, biologii, fyziku i společenské vědy.

Gamow patřil mezi nejvýznamnější mladé fyziky své generace. Spolupracoval se západoevropskými vědci a získal povolení vycestovat na konference (např. do Německa a do Kodaně, kde pracoval s Nielsem Bohrem). Právě tato mezinárodní orientace jej postupně dostala do podezření režimu.

Gamow vzpomíná, že koncem 20. a začátkem 30. let začalo být zřejmé, že sovětská věda bude stále více izolována od Západu. Cestovní povolení byla výjimečná a každý návrat byl nejistý. Vědci si byli vědomi, že hranice se mohou kdykoli „zavřít natrvalo“.

Vedle Gamowa odešli nebo byli později perzekvováni i další vědci. Někteří byli popraveni během velkého teroru, jiní skončili v gulagu.

Velký teror (1936–1938)

Období tzv. velkého teroru představovalo vrchol stalinských represí, systematicky řízených bezpečnostním aparátem pod vedením NKVD. V letech 1936–1938 proběhly masové čistky zaměřené na stranické elity, armádu, inteligenci i běžné občany. Klíčovým nástrojem se stal článek 58 trestního zákoníku RSFSR, umožňující stíhání za „kontrarevoluční činnost“, přičemž obvinění byla často vykonstruovaná. Vědecká obec nebyla ušetřena: řada badatelů byla zatčena, popravena nebo odeslána do gulagů. Atmosféra permanentního strachu vedla k autocenzuře, přerušení výzkumných projektů a rozpadu mezinárodních kontaktů. V oblasti fyziky sice represivní zásahy nebyly tak systematické jako například v biologii, nicméně i zde docházelo k zatýkání a „prověřování“ loajality.