Alessandro Volta

Alessandro Volta (18.2. 1745 – 5.3. 1827) byl italský fyzik a vynálezce, známý především jako tvůrce prvního elektrického článku, který se stal základem moderní baterie. Narodil se i zemřel v městě Como v severní Itálii. Jeho největším přínosem vědě bylo objevení principu výroby elektrické energie chemickými reakcemi.

Na jeho počest byla jednotka elektrického napětí pojmenována „volt.“ Volta je dodnes považován za jednoho z průkopníků elektřiny a jeho práce zásadně ovlivnila technický pokrok 19. a 20. století.

Alessandro Volta už od raného mládí projevoval silnou touhu poznávat svět kolem sebe. I když se narodil do rodiny bez vědeckých tradic, jeho zájem o přírodní jevy byl neochvějný. Již jako dítě fascinovaně sledoval bouřky a snažil se pochopit, jak vzniká blesk.

Přestože jeho učitelé zpočátku pochybovali o jeho schopnostech, Volta si svou pílí a vytrvalostí získal jejich respekt. V dospívání ho ovlivnily spisy předních vědců té doby, jako byli Benjamin Franklin a Joseph Priestley. Místo pasivního čtení však Volta experimentoval a prováděl vlastní pokusy. Již v sedmnácti letech napsal svou první vědeckou práci o elektřině.

Vášnivý čtenář

Jednou z méně známých zajímavostí o Alessandru Voltovi je jeho hluboký zájem o poezii a literaturu. Přestože se proslavil jako vědec, Volta byl také vášnivým čtenářem a občas i autorem poezie. Tento zájem o umění mu pomáhal nacházet inspiraci a rovnováhu v životě. Dokonce tvrdil, že poetické myšlení mu často otevírá nové pohledy na vědecké otázky.

Skromný vědec

Další zajímavostí je, že Volta byl známý svým skromným a přátelským přístupem k lidem. Když vynalezl Voltův sloup, svůj objev nepatentoval, ale místo toho jej ihned sdílel s vědeckou komunitou, aby mohl sloužit k dalšímu pokroku. Tento čin ukazuje jeho oddanost vědě a touhu, aby jeho práce přinesla užitek celé společnosti.

Spor s Galvanim

Alessandro Volta byl fascinován otázkami elektřiny v době, kdy šlo o jednu z nejméně pochopených oblastí fyziky. Jeho klíčovým objevem bylo vyvrácení teorie, kterou zastával Luigi Galvani, jeho současník. Galvani tvrdil, že elektrický proud je generován v živočišných tkáních, což nazval „živočišnou elektřinou.“ Volta naopak dokázal, že elektrický proud vzniká chemickou reakcí mezi různými kovy, a tím položil základy elektrochemie. Tento spor vedl k jeho nejslavnějšímu vynálezu – Voltovu sloupu, prvního zdroje stálého elektrického proudu, který umožnil provádět pokusy s elektrickými obvody.

Voltův sloup a inspirace pro M. Faradaye

Voltův sloup sestával z měděných a zinkových disků, mezi nimiž byly vloženy textilní podložky nasáklé solným roztokem nebo kyselinou. Tato jednoduchá konstrukce dokázala generovat stabilní elektrický proud, což byl pro tehdejší fyziku revoluční krok. Díky jeho sloupu mohli vědci poprvé studovat elektrické vlastnosti materiálů a zkoumat elektromagnetismus. Tento objev byl zároveň přímou inspirací pro další vynálezce, jako byl Michael Faraday, který později objevil princip elektromagnetické indukce.

By Markkv – Own work, CC BY-SA 4.0, Link

Elektrické napětí

Volta se kromě svého sloupu věnoval i dalším fyzikálním objevům. Například popsal fenomén kapacitance, schopnosti vodiče uchovávat elektrický náboj, čímž přispěl k pochopení elektrických obvodů. Byl také průkopníkem měření elektrického napětí, což vedlo k pojmenování jednotky „volt“ na jeho počest. Jeho práce nejen přinesla zcela nový způsob pohledu na elektřinu, ale také otevřela dveře k rozvoji moderních technologií, od baterií až po elektrické motory a osvětlovací systémy.